Historie - Plzeň

Historie - Plzeň

První zmínky o Plzni pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem, dnes se toto první osídlení jmenuje Starý Plzenec. Velmi brzy dochází ke změně místa založení města. Pro stavbu byla vybrána výhodná poloha na soutoku řek Radbuzy a Mže. Tím se vyřešil problém s vodou, který byl na původním místě. Přemyslovský král Václav II. zde okolo roku 1295 zakládá Novou Plzeň.

Král si díky svém bohatství, které vzešlo ze stříbrných dolů Kutné Hory mohl dovolit naplánovat město ve velkorysém a moderním stylu. Město vyrůstalo podle tehdy západoevropských urbanistických plánů. I dnes stojí domy historického jádra na šachovnicovitém pravoúhlém půdorysu s rozlehlým náměstím s hlavní plzeňskou dominantou - chrámem sv. Bartoloměje. Důvodem proč si Václav II. vybral pro založení takto významného města právě tuto lokalitu byla její poloha na dvou obchodních stezkách - řezenské a norimberské.

Krátce po svém vzniku se proto Plzeň stala významným obchodním centrem Českého království. Své privilegované postavení si uchovala Plzeň po celý středověk a i na počátku novověku. Důvodem byl zejména její postoj k dvou významným konfliktům, které se v zemích Koruny České zčásti nebo zcela odehrály. Tím prvním byla husitská revoluce, kdy se Plzeň po počátečním přiklonění ke straně husitské od ní brzy odvrátila a byla pevnou součástí Katolické koalice. Husité, kteří si byli vědomi strategického významu města, se pokoušeli v letech 1421-1434 město několikrát obléhat. Plzeňské hradby však jejich náporu odolaly.

Po skončení husitských válek dostává Plzeň od císaře Zikmunda privilegium se zlatou bulou, díky němuž město neplatilo cla a berně po celých Čechách. Kvůli tomu a díky obchodnímu partnerství s Norimberkem město značně bohatne. V této době rozkvětu města zde dochází také k vytištění první knihy u nás - Kroniky trojánské. Stalo se tak již možná roku 1468. Město si velmi oblíbil i císař Rudolf II., který zde zakoupil dva měšťanské domy a za jeho vlády se Plzeň oblékla do renesančního hávu. Druhým konfliktem ve kterém byla Plzeň na straně vítězů byla třicetiletá válka. I tentokráte dodrželo město svou katolickou tradici a zůstalo součástí habsburského tábora. Přesto se ale nevyhnulo válečným útrapám a bylo dokonce i dobyto.

Po třicetileté válce nastává krátký úpadek města. Až na počátku 18. století město znovu vzkvétá, což se odráží i ve stavitelství. Ve městě vyrůstá řada barokních staveb. Od druhé poloviny 18. století se město otevírá ze sevření starých hradeb a expanduje do svého okolí. Později zaniká i městské opevnění a na jeho místě vznikají sady. 19 století a průmyslová revoluce mění ráz města. Roku 1842 dochází k založení Měšťanského pivovaru a roku 1869 zakládá Emil Škoda svůj podnik. Plzeň se stává průmyslovým městem a začíná se znovu nebývale rozvíjet. Jsou stavěny nové dominanty města - muzeum, divadlo či synagoga. Škodovy závody byly během Druhé světové války jednou z největších zbrojovek Německa. To bylo důvodem proč město bylo často cílem spojeneckých náletů. Po roce 1989 se město stává univerzitním.

Historie Plzeň